V životě nastanou chvíle, kdy si uvědomíte, že váš čas na této planetě je omezený a začnete přemýšlet o tom, jaký život žijete. Posledních pár dnů pro mě nebylo nejjednodušších, protože mé babičce se náhle udělalo zle, odvezli ji do nemocnice a už nebyla naděje, že se uzdraví. Zbývalo jí pouze pár dní života. Já jsem ale nesmírně vděčná, že jsem měla možnost se s babičkou rozloučit a říct jí, že ji mám ráda a popřát jí šťastnou cestu domů. Pobrečela jsem si a smířila jsem se s tím, že babička odejde. Dnes v noci babička zemřela.
Za poslední roky jsem se naučila, že všechno zlé je vždycky pro něco dobré, že každá situace, ať je sebehorší, mě vždycky posune o něco dál, něco mě naučí.
Proto jsem začala přemýšlet nad tím, co mě tahle situace má naučit. Co je na téhle situaci dobrého? Vzpomněla jsem si na knihu „The Top Five Regrets of the Dying” (česky vyšla pod názvem Čeho před smrtí nejvíce litujeme) od Bronnie Ware. Bronnie pracovala několik let v paliativní péči a napsala knihu na základě toho, co jí umírající řekli, čeho nejvíce na konci života litovali. Lidé nejčastěji vyjadřovali lítost nad tím, že neměli odvahu žít podle sebe a žili podle očekávání druhých, že moc pracovali a málo si užívali života a chvil s nejbližšími, že neměli odvahu vyjádřit své city, že si neudrželi vztahy se svými přáteli, a že si nedovolili být šťastnější.
Já jsem dlouho ani nevěděla, co bych od života chtěla, co by mě naplňovalo. Žila jsem (ať už vědomě nebo nevědomě) podle očekávání svého otce. Přestože jsem necítila, že je to moje cesta, vystudovala jsem nakonec dvě vysoké školy, našla si „dobrou“ kancelářskou práci a myslela jsem si, že budu konečně šťastná. Místo toho přišel stres, zdravotní potíže a po čase obrovské zklamání a deziluze. Zjistila jsem, že tato práce není ani mým posláním, ani mým snem. Protože jsem ale měla strach odejít a pustit se na do nejistých vod poradenství a podnikání, kam mě to táhlo, zůstala jsem v práci ještě další dva roky. Teprve před týdnem jsem konečně sebrala odvahu dát výpověď, abych se mohla konečně začít naplno věnovat tomu, co mě baví a naplňuje, totiž pomáhat ženám, jako jste vy, na vaší cestě ke zdravějšímu a šťastnějšímu životu.
Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale když jsem ten krok konečně udělala, dostavil se pocit obrovské úlevy a chuti do života. Pár dnů na to jsem se dozvěděla, že babička umírá. Přemýšlela jsem nad tím hodně, proč se to stalo zrovna teď a tak vznikl tento článek.
Abyste nemuseli na konci života ničeho litovat, žijte vědomý život. Žijte ho naplno a užívejte si každou chvilku svého života. Nikdy nebudete tolik litovat toho, co jste udělali, jako toho, co jste neudělali, co jste nezkusili. Překonejte proto své strachy a dělejte věci, které jste vždycky chtěli dělat a neměli na ně odvahu. Dělejte věci, ze kterých máte strach! Právě v těchto momentech, kdy svůj strach překonáte, vyrostete nejvíc, posunete se dál a přestanete se bát.
Dělejte věci, které vás těší, které vám dělají radost. Neztrácejte čas v práci, která vás nebaví nebo ve vztahu, ve kterém nejste šťastní (vím, že to není tak jednoduché, jak jsem už psala, mně to trvalo více než dva roky, než jsem se rozhodla odejít z práce, která mě nenaplňuje a která před pár lety zapříčinila mé zdravotní problémy).
Pokud chcete něco změnit, nečekejte, až se něco stane, až se změní okolnosti ve vašem životě, až někdo jiný za vás něco udělá. Nikdo za vás nic neudělá. Pokud chcete, aby se něco změnilo, budete to muset změnit sami.
Změňte věci, které změnit můžete a přijměte věci, které změnit nemůžete, včetně svého těla, své rodiny a rozhodnutí nebo chování druhých. Mějte rádi svůj život a život vás bude taky milovat.
Odpusťte svým milovaným, svým rodičům, sourozencům, prarodičům nebo přátelům. Odpusťte i lidem ze své minulosti, kteří vám nějak ublížili. Držet v sobě pocity vzteku, zklamání, zášti a zloby pro vás ani vaše zdraví není dobré. Tyto pocity vás budou brzdit v uzdravení nebo vám způsobí další zdravotní potíže. Proto pošlete svým milovaným i svým nepřátelům vždy jenom lásku.
Poslouchejte svou intuici! Já jsem posledních pár měsíců byla naštvaná na svého dědu kvůli něčemu, co řekl, respektive napsal o naší rodině. V tu chvíli, když jsem se dozvěděla, že to je s babičkou špatné, mi to přišlo tak malicherné, že jsem byla na dědu předtím naštvaná a nechtěla jsem s ním mluvit. Moje negativní pocity v tu chvíli ztratily sílu. Vše bylo v okamžiku odpuštěno a zapomenuto.
Vlastně jsem věděla, že bych měla dědovi odpustit, ještě než se to stalo. Měla jsem totiž takový intenzivní pocit, že bych mu měla odpustit už asi týden před tím, než babičku odvezli do nemocnice. Znala jsem ten pocit, ale nechtěla jsem si připustit, že by se mohlo něco stát. Stejný pocit jsem totiž měla asi týden nebo dva před tím, než zemřel můj táta. Jsem nesmírně vděčná, že jsem měla možnost tátovi ještě před jeho smrtí říct, že mu odpouštím a že ho mám ráda. A jsem moc vděčná, že jsem odpustila dědovi a měla možnost se rozloučit s babičkou.
Milujte vždy celým svým srdcem. Láska nezná výčitek. Láska je úplné přijetí, láska je odpuštění. Odpusťte a budete volní. Žijte život, jaký chcete a život, kterého byste na konci nemuseli litovat, za který byste se nemuseli stydět. Odpusťte ostatním, ale odpusťte především sami sobě. Netrapte se něčím, co jste udělali nebo naopak neudělali. Vždycky je možnost to příště udělat jinak. Buďte vděční, že jste naživu, buďte vděční za život, který máte. Každý člověk vám přišel do života proto, že vás měl něco naučit. Říkejte svým blízkým často, že je máte rádi. Nikdy nevíte, kdy to bude naposledy. Láska je energie, kterou si tvoříte svou realitu. Láska je život. Žijte život tak, abyste nemuseli ničeho litovat!
Aktuální nabídku mých programů a služeb najdete pod tímto odkazem.
