BlogEFTEkzémOsobní Cesta ke zdraví je cestou sebelásky aneb jak se začít mít ráda a zbavit se ekzému (1. díl)

10. 9. 20190

Sebeláska je základ všeho. K tomu dříve či později dojde každý, kdo se vydá na cestu ke zdraví. Bez sebelásky totiž uzdravení dosáhnete jen velmi těžko. Pokud ke své nemoci nebo svému tělu cítíte nenávist nebo jiné negativní pocity, uzdravení je téměř nemožné. Dobrá zpráva je, že sebelásce se můžete naučit.

Ve většině případů se s klientkami při konzultacích dostaneme k tomu, že trpí nedostatkem sebelásky. Mají pocit, že nejsou dost dobré, dost krásné, dost štíhlé, připadají si méněcenné, protože mají ekzém (nebo jinou chronickou nemoc). Často své tělo i samy sebe nenávidí.

Pokud jde o ekzém, často se za něj stydíme, protože je vidět. Nejen to, ekzém je strašně nepříjemný. Ten, kdo nikdy ekzém neměl, nepochopí, jaké to je ho mít, že vás ekzém svědí, pálí, bolí, že máte kůži nateklou, mokvající, že praská a krvácí. Když svědí, že jsou lidi schopní si kůži rozškrábat skoro až do masa. Ekzém často mé klientky omezuje do té míry, že jsou vyřazeny ze společenského a někdy i rodinného života, mají nízké sebevědomí a jsou nešťastné. Vím dobře, o čem mluvím, protože jsem sama ekzematička od narození. Dnes mám kůži relativně v klidu, ekzém se objeví jen, když jsem ve stresu nebo procházím nějakým emočně vypjatějším obdobím. Naučila jsem se s tím ale pracovat. Nebylo tomu ale tak vždycky.

Jako dítě jsem musela spát s rukavicemi, abych se neškrábala. A stejně to nepomohlo. Škrabala jsem se o sto šest. Rukavice byly děravé, prodřené od usilovného škrábání, protože proti svědění nic nepomáhalo. Kolikrát jsem se škrábala o koberec, protože nehty nestačily. Byla jsem nešťastná, děti ve škole se mi posmívaly. Připadala jsem si ošklivá. Připadala jsem si jiná než ostatní děti. Maminka zkoušela všechno možné, ale nic nepomáhalo.

Jak takovému dítěti vysvětlíte, že by se mělo mít rádo? Že by mělo mít rádo své tělo? Moje mamka mě zahrnovala mateřskou láskou, ale to nestačilo. Já jsem navíc toužila po otcově lásce, které jsem však nikdy neměla dostatek. Dnes už ale vím, že otec sám trpěl nedostatkem sebelásky a nedostatkem sebevědomí (i když to tak navenek rozhodně nevypadalo) a snažil se ho kompenzovat alkoholem, který se mu nakonec stal osudným.

 

Kurs zázraků říká, že všechno děláme buď z lásky, nebo z touhy po lásce.

 

Svým rodičům dnes už nic nevyčítám. Věřím, že se snažili, jak nejlépe dovedli, ale nic jiného neznali. Generace našich rodičů toho o sebelásce moc nevěděla. Nikdo je sebelásce nenaučil.

V důsledku toho všeho jsem si nejen vypěstovala nízké sebevědomí, ale prošla jsem si později na vysoké škole obdobím bulimie a depresí. Lásku, které se mi nedostávalo od otce, jsem hledala v jiných vztazích, později v jídle, dokonce občas v alkoholu. Stejně jako můj otec jsem někdy pila, abych se cítila líp (s kamarády, ale i tak). Druhý den jsem se pak cítila ještě hůř. Protože jsem ale vycházela z nedostatku lásky, podvědomě jsem si do života zase přitahovala vztahy, kde jsem trpěla nedostatkem lásky. Až když jsem začala na sebelásce a na osobním rozvoji pracovat, dopřála si čas o samotě a ujasnila si, co přesně od vztahu chci a jakého muže bych si představovala, přitáhla jsem si do života muže hodného a milujícího. Sebe a své tělo se učím mít ráda dodnes, krůček po krůčku. Alkohol piju jen výjimečně a jídlo se snažím dávat tělu kvalitní, plnohodnotné. A když si dám občas něco méně zdravého, tak se snažím si to nevyčítat. Navíc jsem se naučila vyživovat i jinými způsoby než pomocí jídla. Plním svou duši, nacházím naplnění ve věcech, které mě baví, v zážitcích, v přírodě, tím, že pomáhám vám ženám na vaší cestě ke zdraví.

Mám se ráda vždy? Nemám. Ale už si to dokážu uvědomit a pracuju se svými pocity a myšlenkami.

Už několikrát jsem ve svých článcích i v ebooku o stresu zmiňovala, že zdravotní problémy, které mě potkaly před pár lety, byly způsobeny velkým stresem v práci. Ve své podstatě šlo ale zase opět o nedostatek sebelásky. Myslela jsem si, že mě ta práce naplní, že jsem konečně něčeho dosáhla, že jsem konečně dokázala najít práci, kterou si zasloužím. Zní to dobře, když někomu řeknete, že děláte vedoucí na ambasádě. V práci šlo ale hlavně o spoustu stresu, zodpovědnosti a papírování. Já jsem to ale i tak nechtěla vzdát a zaplatila jsem svým zdravím. Trvalo mi několik let, než jsem se ze zdravotních potíží dostala a nakonec jsem stejně z práce odešla. Finanční ohodnocení  ani prestiž nedokázaly vyvážit mé pocity. Ušla jsem za poslední roky velký kus cesty k sebelásce a stále jdu dál.

 

Pokud naplnění a lásku hledáme mimo sebe, nikdy šťastní nebudeme, ať už jde o vztahy nebo o cokoliv jiného.

 

Myslím, že většina žen s ekzémem (nebo s jiným chronickým onemocněním) bude mít podobný příběh. Nedostatek lásky od jednoho z rodičů, pro kterého jsme nikdy nebyly dost dobré, nedostatek sebevědomí a negativní vztah k sobě a ke svému tělu. Trpíme nedostatkem sebelásky. Snažíme se hledat lásku u jiných lidí a často pak končíme ve vztazích, podobných těm, ve kterých jsme vyrůstaly a které jsou nenaplněné. Hledáme naplnění v práci, zaplňujeme život věcmi, vytváříme si různé závislosti. Ale nikdo jiný než my samy tuto díru nemůže zaplnit!

Tím, že  často nevěříme, že jsme lásky hodny, protože se necítíme být dost dobré, vysíláme do Vesmíru signál, který je v souladu s našimi pocity méněcennosti, nedostatečnosti a nelásky a do života si přitahujeme lidi a situace, kteří / které do našeho vzorce nedostatku lásky zapadnou.

A jak to všechno souvisí s uzdravením? Jak můžete pomocí sebelásky dosáhnout lepšího zdraví?

Tím, že odhalíte a odbouráte všechny vzorce chování a především myšlení, které způsobují, že nežijete život, jaký chcete v těle, jaké byste chtěla, nastoupíte na cestu sebelásky. Už první krok, tedy že se rozhodnete na lásce k sobě, svému tělu a své nemoci pracovat, je prvním krokem k uzdravení.

Není to jednoduchá cesta, často odhalíte místa ve svém podvědomí, která byste radši nechali ukrytá, ale je potřeba se drakovi postavit čelem, abyste ho mohli přemoct.

Sebelásky a lepšího zdraví nedosáhnete tím, že budete své pocity zametat pod koberec a ukrývat je hluboko ve svém podvědomí. Je potřeba je najít, oprášit, protřídit je, zbavit se těch, které vám už neslouží a nechat si jen ty, které jsou pro vás prospěšné.

Jak na to? To se dozvíte už příští týden ve druhém dílu tohoto článku.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

pavlinajirouskova-logo-600x100-cz
Mým posláním je...

Pomáhat ženám s chronickými zdravotními potížemi na jejich cestě ke zdraví. Zabývám se celostním poradenstvím, coachingem a především energetickým léčením (EFT a kvantovou léčbou), které mně osobně nesmírně pomohly. Mohu vám pomoci s atopickým ekzémem, neplodností, poruchami příjmu potravy, depresemi, úzkostmi, autoimunitním onemocněním, trávicími obtížemi, alergiemi a spoustou dalších chronických potíží.

Sledujte mě na sítích

Sledujte mě na Facebooku a Instagramu.

Na Facebooku mě najdete kromě mého veřejného profilu pod ikonkou výše také v mé uzavřené skupině „Celostní cesta ke zdraví.

Co nabízím...

Svým klientkám pomáhám v rámci poradenství, coachingu a energetického léčení (EFT, kvantová léčba) v oblasti léčby a prevence chronických zdravotních potíží, včetně atopického ekzému, různých autoimunitních onemocnění, trávicích obtíží, alergií, ale i depresí, poruch příjmu potravy a spousty dalších fyzických i psychických problémů.

Rychlé menu
Sledujte mě na sítích

Další možností, jak se se mnou spojit je Facebook nebo Instagram.

Na Facebooku mě najdete kromě mého veřejného profilu výše také v mé skupině „AIP a jak dál: Celostní cesta ke zdraví.

© Pavlína Jiroušková 2019 | Všechna práva vyhrazena.
Stránky jsou chráněné pomocí reCAPTCHA a Google Ochrana osobních údajů a Smluvní podmínky.

© Pavlína Jiroušková 2019 | Všechna práva vyhrazena.
Stránky jsou chráněné pomocí reCAPTCHA a Google Ochrana osobních údajů a Smluvní podmínky.