Dříve jsem si myslela, že nemoc prostě dostanete, ať už za to může genetika, nějaký virus nebo prostě něco, co my sami nemůžeme ovlivnit. Dnes už ale věřím, že když dostaneme nějakou nemoc, má to nějaký důvod a často si za to můžeme sami. Je to znamení, že máme něco ve svém životě změnit a začít na sobě pracovat. Přestat se celý den stresovat a po práci se pak muset uvolňovat v sportem nebo alkoholem, už nebýt stále jen negativní, na něco si stěžovat a držet v sobě staré křivdy. Prostě potřebujeme začít mít rádi sami sebe i svět, ve kterém žijeme. A pokud se nám něco nelíbí na tom, co děláme nebo jak žijeme, je to potřeba změnit. Neztrácejme čas nenáviděním sebe, svého těla nebo své práce. Nestojí to za to. Já vím, že je to už takové klišé, mít se ráda, ale ono na tom opravdu něco je, věřte mi. Když se budeme mít rádi a budeme věřit tomu, že si zasloužíme být zdraví a žít šťastný a naplněný život, tak si takový život můžeme opravdu vytvořit.
Já jsem vlastně vděčná, že mě mé zdravotné problémy na tuto cestu přivedly. Dříve jsem si myslela jak je to nespravedlivé, že mám ekzém nebo jiné zdravotné potíže. Ale pak jsem se na to začala dívat z jiné perspektivy. Co když to není prokletí, ale je naopak požehnání? Nebyla bych dnes tady, kde jsem a nepsala tyto řádky, kdybych před pár lety neonemocněla z přemíry stresu nebo kdybych neměla celý život ekzém nebo netrpěla v minulosti bulimií a depresemi. Musím říct, že to nebyla jednoduchá cesta, ale tolik se toho pro mě za posledních pár let změnilo, protože jsem tvrdě pracovala na tom, aby mi bylo lépe a hledala jsem řešení, zkoušela různé přístupy a techniky. To mě posunulo dál na cestě za sebeobjevováním, sebeláskou a uzdravením. Taky věřím tomu, že jsem díky nemoci našla své poslání. Možná mám před sebou ještě dlouhou cestu než budu úplně zdravá. Nebo třeba nebudu nikdy úplně zdravá, ale to je pro mě OK. Většinu času se totiž už teď cítím dobře, i když mám někdy slabé chvilky. Život není dokonalý, mé tělo není dokonalé a já taky nejsem dokonalá. To je ale taky OK.
Každý den na sobě pracuji. Neznamená to, že něco odblokujete, naučíte se nějakou techniku a pak už budete do konce života šťastní. Je důležité na sobě pracovat neustále. Nemoc je signálem vašeho těla, že máte ve svém životě něco změnit, že děláte něco špatně. Nemoc na nás nebyla uvržena někým nebo něčím jiným. Nejčastěji si ji vytvoříme sami svými negativními myšlenkami, tím, že neodpouštíme ani sobě ani druhým, tím v jakém prostředí žijeme, jaké drogy jsme za život požili (a je jedno, jestli jde o alkohol, kokain nebo přemíru cukru), našimi činy a tak dále. Možná to nebylo záměrné, většinou tomu tak není. Neznali jsme prostě nic lepšího. Neznali to ani naši rodiče, tak jim nevyčítejme, že nás to nenaučili. Nicméně když už člověk onemocní, jediný způsob jak se uzdravit je změnit způsob jakým žijeme, jak myslíme a mluvíme, kolik a jak toho naspíme, jestli o sebe pečujeme, co jíme a pijeme.
Je tolik důležité si na sebe udělat čas v tomto uspěchaném světě, i kdyby to bylo jen 15 minut každý den, abychom se uzdravili a také nemocem předcházeli. Poslouchejme své tělo, své myšlenky a svou intuici. Každý den jsme bombardováni miliony různých informací, naše mozky jsou přestimulované a často neslyšíme své vlastní myšlenky. Nebo slyšíme jen ty negativní, protože svět kolem nás a hlavně média, jsou plná negativity, násilí, utrpení, politiky a falešných ideálů zdraví a krásy. Není divu, že většina z nás má nízké sebevědomí, podceňujeme se, jsme neustále vystresovaní, pořád si jen stěžujeme, špatně spíme, jsme deprimovaní, máme nadváhu a je nám mizerně.
Proto je tak moc důležité si na sebe udělat čas, zklidnit svou mysl a naladit se sami na sebe, dovnitř. Nezáleží, jestli praktikujete jógu, meditujete, chodíte na procházky nebo se naložíte na chvíli každý večer do vany a vypnete. Prostě si jen na sebe udělejte čas a jděte dovnitř. A když to uděláte, buďte k sobě shovívaví, nesnažte se umlčet své myšlenky. Jen dýchejte, své myšlenky jen pozorujte jako nezávislý pozorovatel a nechte je přicházet a odcházet a buďte k sobě vlídní. Nepotřebujete k tomu ani meditační polštář, ani nejnovější model jógamatky. Můžete zklidnění praktikovat po cestě v tramvaji do práce, v posteli hned po probuzení či před usnutím nebo dokonce ve sprše. Představujte si, že z vás voda smývá všechny starosti a stres z celého dne. Já ráda upřednostňuji svou vnitřní pohodu a klid před stresem, proto vstávám ráno brzy, abych měla čas sama na sebe než se vrhnu do pracovního dne. Vím, že pokud si ráno zacvičím jógu nebo zamedituji a jdu třeba i pěšky do práce místo toho abych jela tramvají, budu se během dne cítit daleko lépe.
V knihách o osobním rozvoji se často říká, že je potřeba myslet pozitivně abychom se uzdravili a byli šťastní. Já jsem s tím ale měla dlouho problém. Pokud se vám nedaří myslet pozitivně, je potřeba si uvědomit, jak sami k sobě a o sobě mluvíme nebo přemýšlíme. Naše ego, náš vnitřní kritik nám často říká, že nejsme dost dobří, dost chytří, že máme velký zadek, že nikdy nepotkáme toho pravého nebo nebudeme dělat práci, která by nás bavila. Nebo že se stejně nikdy neuzdravíme. Vždyť pan doktor říkal, že se to nedá vyléčit, že už nadosmrti budu muset brát léky a že se to stejně bude asi jen zhoršovat. Naše ego nám brání v tom žít život jaký bychom žít chtěli. Můžeme si milionkrát opakovat pozitivní afirmace, ale když jim nebudeme věřit, tak nám to stejně nepomůže.
Když si zase za něco nadáváme, něco si něco vyčítáme nebo stojíme před zrcadlem a myslíme si o sobě něco nepěkného nebo se litujeme, zpochybňujeme, bereme si věci osobně, v tom okamžiku je potřeba si uvědomit, že to děláme a pak našeho vnitřního kritika zastavit a místo toho zvolit milující myšlenky. Zeptejme se sami sebe, jestli to, co si o sobě myslíme je skutečně pravda, jestli to je opravdu to co chceme, případně jak to můžeme změnit. Co můžu udělat pro to, aby to bylo jinak? Chovali byste se tak, jak se chováte k sobě, ke svojí nejlepší kamarádce nebo ke své dceři? Určitě ne. Tak proč se tak hlavně my ženy chováme samy k sobě?! Můžete si třeba místo toho říct: „Mám ráda své tělo i se všemi faldíky/pihami/striemi/celulitidou/… Dokonce mám ráda i svou nemoc, protože je mou součástí, tvoří můj příběh. To všechno jsem já, krásná a jedinečná. Mám se ráda, mám ráda i svou nemoc (i když to není vždy jednoduché), protože mi umožnila si uvědomit, že nežiju tak jak bych měla a že mám ve svém životě něco změnit. Teď už to vím, jsem za to moc vděčná, měním to, pracuju na sobě a věřím tomu, že se brzy uzdravím.“ Začněte konečně žít život jaký chcete!
Abychom se uzdravili, je tedy potřeba zapracovat na našem vnitřním nastavení. Nestačí jíst zdravě a sportovat nebo brát nějaké zázračné tabletky. Musíme uzdravit vnímání sebe sama, umlčet našeho vnitřního kritika nebo kritičku, naslouchat svému tělu a hlavně své tělo mít rádi. A věřit tomu. Můžeme si stokrát opakovat nějakou afirmaci, ale když jí nebudeme věřit, tak to nic nezmění. Skvělý a hlavně rychlý způsob jak naše ego, které nám našeptává, že nejsme dost krásné, hubené nebo chytré, umlčet je také EFT. Je to technika, která kombinuje metody z psychologie s akupresurou. Nedávno jsem se sama stala certifikovanou EFT terapeutkou a účinnosti této metody věřím celým svým srdcem, protože mi samotné už dříve pomohla s úzkostmi nebo také v nedávné minulosti s mými zdravotními problémy, ale také se strachem z výšek nebo z létání. Používám EFT téměř denně k vyrovnání se stresem nebo s emocionálně vypjatými situacemi. EFT můžete použít téměř na všechno. Tato metoda je založena na čínské medicíně, podle které máme v těle určité energetické dráhy, takzvané meridiány. Když zažijeme nějaký emocionální stres nebo trauma, může dojít k poruše na některém z našich meridiánů. V důsledku toho pak v těle vzniká nemoc, ať už jde o bolest, deprese, alergie, chronické zdravotní potíže nebo o různé strachy, úzkosti a fobie. EFT umí toto místo najít a pomocí ťukání na akupresurní body na našem těle poruchu a tím i daný problém odstranit.
Poslední technikou, kterou bych dnes chtěla zmínit, je praktikování vděčnosti. Už jsem v průběhu článku zmínila, že jsem vlastně vděčná, že jsem měla nebo mám některé zdravotní problémy. Praktikování vděčnosti mi pomáhá zůstávat pozitivní. Neříkám, že nejsem nikdy negativní nebo nemám občas depku, ale to, že si každý večer zapíšu, za co jsem v daný den vděčná, mi pomáhá se soustředit na ty dobré věci v mém životě a nehrabat se v těch ne tak dobrých. Buďte vděční za všechno dobré, co ve svém životě máte. Věřím, že každý den přijdete aspoň na tři věci, za které můžete být vděční a když si je ještě navíc zapíšete, může vám to pomoct ve chvíli, když vám třeba nebude zrovna nejlíp a budete mít pocit, že všechno stojí za prd. Můžete se pak podívat zpětně na své zápisy v deníku vděčnosti a věřte mi, že vám bude hned lépe. Celkově se ale díky pravidelnému praktikování vděčnosti začnete cítit lépe každý den a budete celkově pozitivnější. Zkuste to!
Pokud byste měli k tomuto článku nějaké otázky nebo připomínky, případně byste chtěli vyzkoušet EFT nebo se se mnou o něčem poradit, budu moc ráda, když mi napíšete. Mějte se krásně, mějte se rádi a buďte vděční za všechno krásné a dobré, co v životě máte.
Aktuální nabídku mých programů a služeb najdete pod tímto odkazem.
